Bossing ( od slova boss: šéf, předák, vedoucí)
Bossing je psychická šikana v zaměstnání, které se dopouští na svém podřízeném nadřízený pracovník. Jedná se tedy o chování nadřízeného, které poškozuje podřízeného před jeho kolegy, znesnadňuje či znemožňuje mu jeho práci. Bossing se samozřejmě vyvíjí a stupňuje.
Za šikanu může být považováno:
přehnané kontrolování plnění povinností či docházky
neschválení dovolené
arogantní chování, slovní urážky, nedocenění práce či častá a neoprávněná kritika
zesměšňování před kolegy
zadávání příliš složitých úkolů ( na které nemá podřízený kvalifikaci nebo jsou nesplnitelné) nebo naopak velmi jednoduchých ( sekretářka musí dělat práci poslíčka)
zabraňování přístupu k informacím např. od nadřízených-vede k neinformovanosti
nemožnost vyjádřit svůj názor, navrhnout své návrhy nebo šéf vydává práci podřízeného za svou
sexuální obtěžování
vyhrožování výpovědí
různé naschvály ( odebrání kancelářských potřeb...)
přemíra přesčasů
probírání chybiček , které jsou u ostatních přehlíženy atd.
Bossing se nepříznivě podepisuje na psychice šikanovaného člověka. Ten se většinou snaží svému nadřízenému a někdy i kolegům vyhýbat, snaží se být neviditelný, není komunikativní, neříká své názory a jeho kreativita se začíná ztrácet. Své úkoly řeší přehnaně pečlivě, aby náhodou neudělal nějakou chybu a nestal se terčem kritiky. Člověk má pocit, že jeho práce nemá smysl nebo že ji nezvládá (pocit neschopnosti) a nastává tzv. frustrace ( pocit při nedosažení stanoveného cíle nebo pokud se nám do cesty za tímto cílem postaví nějaká překážka, zmaření snu...). Při vzpomínce na ni mu není dobře, často předstírá nemoc, aby do práce nemusel. Jeho výkony se neustále zhoršují. Toto všechno může vést k tomu, že šikanovaný podá nebo dostane výpověd, k psychickému kolapsu a v nejhorším případě i k sebevraždě. V mnoha případech je důležitá a nutná pomoc psychiatra.
Bossing se vyskytuje po celém světě, v jakémkoli povolání (převážně však ve velkých firmách, kde se můžeme setkat s konkurenčním bojem...), u mužů i u žen. Většinou se objektem teroru stávají noví pracovníci, kteří ještě nemají zkušenosti s chodem firmy nebo jedinci, kteří jsou nějak odlišní, nápadní ( a to ve smyslu pozitivním i negativním). Jsou to například lidé s podivínskou povahou, lidé bez názoru nebo naopak velmi iniciativní, dále pak jedinci, kteří se nechají snadno vyprovokovat, jsou citlivější povahy a méně přizpůsobiví. Obětí vůbec nemusí být ten nejslabší.
Důvody ponižování ze strany nadřízeného mohou být různé, např.: strach z konkurence a ze ztráty svého místa šéfa, psychické problémy, vybíjení si osobních problémů na svém podřízeném, zvyšování si sebevědomí, dokazování si své nadřízenosti atd.
Bránit se proti bossingu není jednoduché. Jednou z možností je podání žaloby, zaměstnavatel je totiž povinnen zajistit příznivé pracovní podmínky. Dále pak zvyšování své kvalifikace ( kurzy jazyků, práce s počítačem) a nahlášení nepřiměřeného jednání ze strany šéfa jinému nadřízenému. Čekat na to, že se šéf umoudří a šikana ustane, je největší chyba, kterou šikanovaný může udělat.
Simona Březinová
Sexuální agrese
Sexuální agrese je pojem, který zahrnuje veškeré činy sexuální povahy, které jsou spáchané na druhé osobě bez jejího souhlasu, nebo aniž by z její strany došlo k nějaké provokaci. Nejedná se tedy pouze o znásilnění, jak si většina lidí mylně myslí, ale i o dotyky a hlazení, které si druhá osoba nepřeje a jsou jí nepříjemné. Za sexuální agresy jsou považovány i činy při nichž nedošlo k žádnému fyzickému kontaktu s obětí ( slovní narážky či gesta se sexuálním podtextem, sexuální návrhy, nucení ke sledování pornografického materiálu atd.).
K sexuálnímu činu může agresor obět donutit fyzickým násilím, vydíráním a nebo také nenásilně ( u dětí), kdy využije jejich bezbranosti a neinformovanosti.
Obětí se může stát kdokoli- muž i žena ,,jakéhokoli věku'' stejně tak jako agresorem. Ze statistik však vyplývá, že obětmi se stávají převážně ženy ve věku mezi 15-25 lety, často jsou obětmi také děti. V mnoha případech oběti agresora znají. Jedná se např. o manžela, vlastního či nevlastního otce, bratra, strýce či jiného příbuzného, rodinného známého, vedoucího, spolužáka atd. Nebezpečí tedy hrozí v jakémkoli prostředí a nejen v noci na vylidněné ulici.
Pachately někdy bývají osoby, které trpí nějakou sexuální úchylkou, často jsou to však lidé bez sexuální deviace.
Každou oběť sexuální agrese ovlivní jinak. Některé se s ní vypořádají a některým změní a znesnadní celý život. Oběti často trpí psychickými problémy, depresemi, úzkostným strachem, objevují se u nich poruchy spánku (nespavost, noční můry), bojí se lidí a straní se společnosti, mají nízkou sociální inteligenci. Často mají problémy se vztahy s opačným pohlavím, nemohou či nechtějí si najít partnera, vyskytují se u nich problémy v manželství, které vedou k rozvodům. Oběti mají často sníženou nebo naopak zvýšenou chuť k sexu. Mnohdy sexuální agrese vede k homosexualitě oběti.
Sexuální agrese je ve většině případů trestním činem. Velmi mnoho obětí se však bojí nahlásit všechno co se jim stalo nebo opakovaně stává na policii. Mnohdy je to ze studu, cítí se ponížené, ze strachu z agresora nebo mají pocit, že si to zaslouží.
Simona Březinová
Žádné komentáře:
Okomentovat