Odborné články nám podávají ucelený výklad o určitém tématu, konkrétnímu pojmu či okruhu. Poskytují důležité informace a užitečné rady. Publikují je především lidé, kteří se danému tématu věnují, mohou ho například studovat na vysoké škole či se s tématem setkávají při své profesi, neustále zpracovávají nové a nové objevy a poznatky v daném oboru a přichází s novinkami a zajímavostmi. Téma šikany je velmi obsáhlé a článků lze najít a vyhledat mnoho. Témata bývají velmi podobná a některé názory autorů se shodují. Přečetla jsem si tři odborné články, které vyšly v časopisu Prevence, ve kterém můžeme najít plno zajímavých témat a užitečných rad. První článek se týká školního násilí. Žijeme v moderní době, která je přeplněná médii – televizí, internetem, počítačem. Velký počet dětí na základní škole tráví svůj volný čas sledováním televize než pobytem na čerstvém vzduchu. Děti televizi milují, vydrží u ní sedět celé hodiny a to i večer, kdy běží např. kriminální příběhy či thrillery. Na obrazovce uvidí střelnou zbraň a zatouží ji taky přinést do školy a pochlubit se spolužákům. Samozřejmě není nošení střelných zbraní u nás ani jinde ve škole obvyklé, ale již s pár příklady jsme se mohli setkat v televizních novinách. V těchto krajních případech si chlapec zbraň většinou vypůjčí od otce, který vlastní zbrojní průkaz. Nejde jen o zbraně, ale i ostatní věci, např. o nože, obušky, tyče či struny. Učitelé by měli dávát pozor na tyto nebezpečné věci, upozornit rodiče dětí,aby takovéto předměty do školy nenosili, jen proto, aby se před ostatními vytahovali. Předejít situaci, aby si děti neublížily navzájem.
Autorka článku Mgr. Michaela Veselá proto radí učitelům : všechny zbraně zabavit, promluvit s rodiči, malým dětem opakovat, že zbraň může zabít, zakázat nošení zbraní školním řádem, zranění žáka netutlat a okamžitě řešit apod. Druhý článek nese název : Šikana ve třídě poškozuje všechny žáky. Zabývá se také tím, aby šikana nebyla přehlížena učiteli. Někdy si mohou jen tak řict : ,,To přece nic nebylo“. Tento závažný problém by se neměl ale nechat dojít až do pokročilého stádia, bylo by dobré ho začít řešit již v počátních. Autor článku Bc. Pavel Letý se zabývá problematikou závislostí a lidské agresivity. V úryvku uvádí, že šikanování může ve třídě probíhat plno let a děje se tak veřejně před celou třídou, vytrácí se jistá skrytost. Svědci přesně ví, že je oběto ubližováno, nic ale nepodniknout proto, aby si agresor za další oběť nevybral právě je. Dochází tedy k určité lhostejnosti. S tou se můžeme setkat v určitých případech i u učitelů. Situace oběti je zlehčována. Může nastat i situace, že učitel o šikaně ví, ale nepodnikne žádné kroky, protože se bojí reakce ze strany rodičů či jistého odsouzení. Je důležité uvědomit si, že hlavní podíl na výchově dětí mají ale rodiče. Psychicky přirozeně nejvíce trpí oběť, následkem může výt nesoustředění, nechuť chodit do školy, odtahování se od kolektivu či zhoršení prospěchu. Napadá mě v souvislosti otázka, proč to všechno agresor dělá? Jaké k tomu může mít důvody? Co ho k tomu vede?
V článku je uveden také výzkum, který nasvědčuje tomu, že tolerance žáků k šikanování spolužáka ve třídě v průběhu let skutečně stoupá.
Třetí článek uvádí devět kroků, jak řešit počáteční šikanu. Zjistíme-li tedy, že se šikana začíná projevovat, zastavit ji co nejdříve. Autotem článku je PhDr. Michal Kolář, jeden z největších odborníků na problematiku šikany u nás. Prvním úkolem je zjistit, jestli se jedná o počáteční stádium šikany nebo o pokročilé. Dalším krokem je promluvit si s informátory a oběťmi. Dále je dobré najít vhodné svědky, které mohou o vzniklé situaci leccos vědět a pomoci tak situaci řešit.Velmi důležité je také oběť chránit, nenechávat ji moc často o samotě a snažit se jí co nejvíce věnovat. Nejpřístupnějším způsobem k zastavení šikany je výchovná komise. V rámci společného setkání pedagogů a žáka- agresora se rozhoduje o výchovných opatřeních. Rozhovor s rodiči oběti je klíčový.Úkolem je rodiče informovat o zjištěních a závěrech školy a domluvit se na následných opatřeních. Rozhovor s agresory je vždy posledním krokem. Musíme být na něj dobře připraveni. Pokud nemáme shromážděné důkazy, nemá smysl s agresory mluvit. Šikana je problém trvalý, musíme s ním tak zacházet. Po vyšetření a potrestání viníku je nutné pracovat s celou třídou, zapojit celý kolektiv. Nejlepší prevencí je budovat kamarádské a přátelské vztahy v celé třídě. Pokud se naskytne možnost, je dobré se domluvit s profesionály z některých servisních zařízení(pedagogicko–psychologická poradna).
Články zabývající se šikanou se od sebe ve velké míře neliší. Všechny se snaží souhrnně najít co nejlepší řešení, jak tento nepříjemný jev na školách zastavit. Pomoci oběti, rodičům a najít řešení,aby se výskyt šikany především na základních školách výrazně snížil.
Soňa Sedláčková
Autorka článku Mgr. Michaela Veselá proto radí učitelům : všechny zbraně zabavit, promluvit s rodiči, malým dětem opakovat, že zbraň může zabít, zakázat nošení zbraní školním řádem, zranění žáka netutlat a okamžitě řešit apod. Druhý článek nese název : Šikana ve třídě poškozuje všechny žáky. Zabývá se také tím, aby šikana nebyla přehlížena učiteli. Někdy si mohou jen tak řict : ,,To přece nic nebylo“. Tento závažný problém by se neměl ale nechat dojít až do pokročilého stádia, bylo by dobré ho začít řešit již v počátních. Autor článku Bc. Pavel Letý se zabývá problematikou závislostí a lidské agresivity. V úryvku uvádí, že šikanování může ve třídě probíhat plno let a děje se tak veřejně před celou třídou, vytrácí se jistá skrytost. Svědci přesně ví, že je oběto ubližováno, nic ale nepodniknout proto, aby si agresor za další oběť nevybral právě je. Dochází tedy k určité lhostejnosti. S tou se můžeme setkat v určitých případech i u učitelů. Situace oběti je zlehčována. Může nastat i situace, že učitel o šikaně ví, ale nepodnikne žádné kroky, protože se bojí reakce ze strany rodičů či jistého odsouzení. Je důležité uvědomit si, že hlavní podíl na výchově dětí mají ale rodiče. Psychicky přirozeně nejvíce trpí oběť, následkem může výt nesoustředění, nechuť chodit do školy, odtahování se od kolektivu či zhoršení prospěchu. Napadá mě v souvislosti otázka, proč to všechno agresor dělá? Jaké k tomu může mít důvody? Co ho k tomu vede?
V článku je uveden také výzkum, který nasvědčuje tomu, že tolerance žáků k šikanování spolužáka ve třídě v průběhu let skutečně stoupá.
Třetí článek uvádí devět kroků, jak řešit počáteční šikanu. Zjistíme-li tedy, že se šikana začíná projevovat, zastavit ji co nejdříve. Autotem článku je PhDr. Michal Kolář, jeden z největších odborníků na problematiku šikany u nás. Prvním úkolem je zjistit, jestli se jedná o počáteční stádium šikany nebo o pokročilé. Dalším krokem je promluvit si s informátory a oběťmi. Dále je dobré najít vhodné svědky, které mohou o vzniklé situaci leccos vědět a pomoci tak situaci řešit.Velmi důležité je také oběť chránit, nenechávat ji moc často o samotě a snažit se jí co nejvíce věnovat. Nejpřístupnějším způsobem k zastavení šikany je výchovná komise. V rámci společného setkání pedagogů a žáka- agresora se rozhoduje o výchovných opatřeních. Rozhovor s rodiči oběti je klíčový.Úkolem je rodiče informovat o zjištěních a závěrech školy a domluvit se na následných opatřeních. Rozhovor s agresory je vždy posledním krokem. Musíme být na něj dobře připraveni. Pokud nemáme shromážděné důkazy, nemá smysl s agresory mluvit. Šikana je problém trvalý, musíme s ním tak zacházet. Po vyšetření a potrestání viníku je nutné pracovat s celou třídou, zapojit celý kolektiv. Nejlepší prevencí je budovat kamarádské a přátelské vztahy v celé třídě. Pokud se naskytne možnost, je dobré se domluvit s profesionály z některých servisních zařízení(pedagogicko–psychologická poradna).
Články zabývající se šikanou se od sebe ve velké míře neliší. Všechny se snaží souhrnně najít co nejlepší řešení, jak tento nepříjemný jev na školách zastavit. Pomoci oběti, rodičům a najít řešení,aby se výskyt šikany především na základních školách výrazně snížil.
Soňa Sedláčková
Žádné komentáře:
Okomentovat