Esej

Esej

„Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Nebezpečnost působení šikany spočívá zvláště v závažnosti, dlouhodobosti a nezřídka v celoživotních následcích na duševním a tělesném zdraví"
(definice MŠMT )

Šikana je v dnešní době velmi užívaným slovem v různých sférách a oblastech života. A není se čemu divit. Týká se lidí jakéhokoli pohlaví, věku (dětí, dospívajících, dospělých), rasy, vyznání, sociální třídy, vzhledu, vzdělání, povolání, inteligence, vlastností, no prostě se může týkat kohokoli z nás.

Šikana může být jak fyzická tak psychická (ústní a písemná forma) nebo kombinací obou druhů. Za šikanu může být považováno urážení, nadávání, vysmívání se, pomlouvání, oloupení o peníze či osobní věci, schovávání věcí, vydírání, znepříjemňování života, bití, násilí, napadání, zadávání nepřiměřených úkolů, ignorace a mnoho dalších.
To co lze již považovat za šikanu a co je ještě únosné je velmi těžké říci. Samozřejmě záleží na míře, každému někdy z pusy uteče sprosté slovo a jedno plácnutí přes zadek taky není nezákonné.

Zvláštní druh je sexuální agrese.
Sexuální agrese je pojem, který zahrnuje veškeré činy sexuální povahy, které jsou spáchané na druhé osobě bez jejího souhlasu, nebo aniž by z její strany došlo k nějaké provokaci. Nejedná se tedy pouze o znásilnění, jak si většina lidí mylně myslí, ale i o dotyky a hlazení, které si druhá osoba nepřeje a jsou jí nepříjemné. Za sexuální agresy jsou považovány i činy při nichž nedošlo k žádnému fyzickému kontaktu s obětí ( slovní narážky či gesta se sexuálním podtextem, sexuální návrhy, nucení ke sledování pornografického materiálu atd.).
K sexuálnímu činu může agresor obět donutit fyzickým násilím, vydíráním a nebo také nenásilně ( u dětí), kdy využije jejich bezbranosti a neinformovanosti.
Obětí se může stát kdokoli- muž i žena ,,jakéhokoli věku'' stejně tak jako agresorem. Ze statistik však vyplývá, že obětmi se stávají převážně ženy ve věku mezi 15-25 lety, často jsou obětmi také děti. V mnoha případech oběti agresora znají. Jedná se např. o manžela, vlastního či nevlastního otce, bratra, strýce či jiného příbuzného, rodinného známého, vedoucího, spolužáka atd. Nebezpečí tedy hrozí v jakémkoli prostředí a nejen v noci na vylidněné ulici.

Speciální druh šikany kyberšikana (z cizího jazyka: Cyber-Mobbing, Cyber-Bullying, Cyber-Stalking) využívá k obtěžování oběti elektronických prostředků- počítače, telefonu, mobilního telefonu. Za kyberšikanu je považováno nevhodné kontaktování, vyhrožování, napadání či zesměšňování ( pomocí SMS, emailů atd.) nebo jde o jednání, které se děje za zády napadaného ( zveřejňování fotek a videozáznamů, kritika a jiné). Agresor vystupuje anonymně, pseudonym mu poskytuje jistou ochranu před odhalením.

Rozlišuje se šikana páchaná mezi žáky na školách, v zájmových kroužcích, v dětských domovech a výchovných ústavech, ale také takovou, která se odehrává mezi dítětem a dospělým. Například sexuální obtěžování či znásilnění dětí neznámým člověkem nebo rodinným příslušníkem, blízkým či známým (učitelem, vedoucím krožku), je poměrně častým obsahem článků. Dítě je zranitelnější než dospělý, často si neuvědomuje jaké nebezpečí mu hrozí nebo ani neví, že jednání, které se na něm někdo dopouští je trestné. Zato může i neinformovanost dítěte ze strany rodičů. Příkaz abychom si od nikoho cizího nic nebrali a s nikým cizím nikam nechodili nad kterým jsme dříve kroutili očima, měl svůj důvod a nebyl zbytečný. Třetím typem je šikana mezi dospělými. Ta probíhá většinou na pracovišti (mobbing, bossing).

Osoba, která ubližuje druhým se nazývá agresor. K šikaně může mít hodně důvodů. Může trpět psychickou poruchou, sexuální úchylkou (sexuální deviace), vybíjet si na druhé osobě vztek, řešit si své osobní problémy, zvedat si sebevědomí a mnoho jiného. Agresoři jsou nebo byli podle statistik také často obětmi šikany, mnohdy si neuvědomí, že jejich chování je nesprávné.
Co vede lidi k tomu aby šikanovali druhé? Vliv má jistě dnešní společnost, internet, televize. Zvláště u děti, které tráví více času u televize a počítače než se svými rodiči. Ohrožen je jejich vývoj, jejich psychika, neví, co je dobré a co špatné, mají špatné vzory v akčních hrdinech.

Obět může být jakákoli osoba, dá se říci kdekoli a kdykoli. Stačí být v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Agresor si obět může dlouho vyhlížet nebo ji potká na ulici a je jeho typ nebo mu připomíná někoho koho nesnáší.
Obětmi se často také stávají lidé, kteří jsou nějakým způsobem zvláštní, odlišní a to pozitivně i negativně (vzhledem, chůzí, vyjadřováním, oblékáním...) Agresoři si většinou vybírají snadnou oběť, je jdnodušší napadnout nesmělou a bázlivou osobu než sebevědomého člověka.

Jak se oběť pozná? To je velmi obtížné říci. Jestliže je člověk fyzicky týrán, poznáme to podle podlitin a šrámů na těle. Psychické týrání se však projevuje různě. Mnohdy na sobě oběť šikanování nedá znát, chová se normálně, přitom uvnitř prožívá muka.Cítí se poníženě, zneužitě, méněceně, má pocit viny a studu. Většinou se však šikanování projeví i na chování. Postižení lidé se náhle začnou chovat jinak, než je u nich běžné. Změní styl oblékání, snaží se být nenápadní, vyhýbají se společnosti, nechtějí chodit do práce, děti do školy. Často jsou ustrašení, vyleká je každá drobnost, mají strach z lidí nebo jen některých typů osobností. Děti se začínají raději bavit s mladšími dětmi nebo vůbec nechtějí kontakt s dětmi. Přestávají chodit ven. Znásilněná dívka či žena může mít odpor k mužům, změní se její sexualita, má zvýšenou nebo sníženou chuť na sex. Často mají problémy se vztahy s opačným pohlavím, nemohou či nechtějí si najít partnera, vyskytují se u nich problémy v manželství, které vedou k rozvodům.
Oběti často trpí psychickými problémy, depresemi, úzkostným strachem, objevují se u nich poruchy spánku (nespavost, noční můry).

Dopad na psychiku může být krátkodobý nebo dlouhodobý, záleží na druhu a razanci šikany, na tom jestli byla jednorázová nebo se opakovala a jak dlouho, kdo byl agresorem, nejvíce na oběti samotné, jak se se situací dokáže vyrovnat a jaké na ní zanechá následky. Jestliže se obět nedokáže s agresí vyrovnat natává tzv. traumatická psychóza. Může k ní dojít až po několika dnech, týdnech i měsících po traumatickém zážitku. Záleží na vlastnostech a také minulosti oběti. Někdy se stává, že šikana posune člověka k lepšímu životu.

Šikana ovlivní život šikanovanému, ale i jeho rodině a blízkým. Důležité je jak se oni zachovají, jestli zjištěnou šikanu budou řešit nebo nechají oběť, ať si to vyřeší sama. Někdy rodiče situaci zlehčují a podceňují. Mnohdy dochází také k tomu, že se lidé sami obviňují z toho, že kdyby něco udělali jinak nemuselo by k této situaci vůbec dojít. Mají strach, že by se stejná nebo podobná situace mohla opakovat, a ten brání normálnímu životu rodiny.
Nejhorší varianta je nepřipustit si, že k šikaně na našem blízkým došlo, zapírat pomoc sobě i oběti. To se stává například u obětí sexuální agrese, pokud je agresorem někdo z rodiny. Matka nevěří své dceři, která za ní přijde s obviněním, že její nevlastní otec nebo matčin přítel ji osahává či nutí k sexu. Myslí si, že je to jen pokus o vypuzení muže s rodiny nebo nechce věřit, protože jinak by se cítila jako spolupachatelka. Vždyť to byla ona, kdo muže do rodiny a ke své dčeři přivedl.
Rodiče mívají po zjištění šikany na svém dítěti pocit, že se člověku, který se takového jednání dopustil, musí pomstít, také mu způsobit bolest či „pocuchat“ jeho psychiku. Rodičovská pomsta by však byla nezákonným jednáním. Jedinou možností, jak se pomstít, je promluvit si a řešit problém s rodiči a školou agresora či dovolávat se spravedlnosti u soudu (u trestných činů).
Podotýkám, že pokud se agrese týká vydírání, sexuálního obtěžování dětí i dospělých, či znásilnění, je občanskou povinností osoby, která o takovémto činu ví, nahlásit ji na příslušných orgánech (policii, státním zastupitelství), jelikož se jedná o trestné činy. Navíc tak zabráníme možnému opakování a pachatel bude za své jednání po zásluze potrestán.

Aby došlo k co nejmenšímu narušení psychiky postiženího je důležité mu pomoci. Málokdo se s šikanou dokáže vyrovnat sám. Pokud má člověk pocit, že se má o koho opřít, že se může někomu svěřit, cítí snahu okolí mu usnadnit nepříjemnou situaci, potom se lépe vrátí k normálnímu životu nebo nebudou následky tak katastrofální. Bohužel umění utěšit druhého člověka v tísni nezvládá každý a mnohdy se lidé dopouští chyb, kterými nechtěně šikanovanému ubližují.
Dítě ani dospělého nesmí nikdo k vyprávění o traumatizující situaci nutit. Pokud se nechce svěřit, což se pochopitelně stává například z důvodu studu, musí člověk vyčkávat dokud postižený nepřijde sám. Rodič by se měl snažit s dítětem mluvit o jiných věcech, aby dítě mělo pocit, že o jeho vyprávění matka nebo otec stojí a bude mu naslouchat. Pokud se dítě zpovídá, nesmí dát rodič najevo přehnané emoce. Hysterický rodič, který celou situaci ještě víc dramatizuje, není příliš nápomocen, spíše celou siutaci ještě zhorší, stejně jako rodič lhostejný.
Chybu také dělají pokud ze strachu z opakování šikany svého potomka či partnera neustále kontrolují hlídají, sledují každý jeho krok.
Setkáme se i s případy, kdy se lidé k nepříjemným tématům a rozhovorům o nic vracejí ještě hodně dlouho po jejich spáchání a to vede k tomu, že oběť, která se již s činem vyrovnala se zase vrací vzpomínky a myšlenky na něj.
Někdy se rozhodne rodina rozhodne k razantnímu kroku (stěhování), aby předešla případným poznámkách, lítostem či výsměškům okolí.
V případech, kdy dochází k zhoršování psychického stavu, se považuje za nutné vyhledat odbornou pomoc psychologů, psychiatrů nebo pracovníků specializovaných pracovišť, které se danou problematikou zabývají. Odborník poskytne různé rady, jak se po traumatické situaci zachovat, jak mají s obětí jednat rodinný příslušníci, vyslechne oběť, předepíše uklidňující léky atd. (pozn.: adresy a kontakty na odborné pracovníky a webové stránky s dannou tématikou se nacházejí na internetu, v časopisech, brožurách nebo odborných knihách řešících problematiky agrese u dětí a dospělých).

Slovo závěrem:
Šikana týkající se dětí i dospělých se považuje za velmi závažný celosvětový problém dnešní doby. Může se týkat kohokoli, kdykoli a kdekoli. Proto je nutné ji řešit, nepřehlížet ji nebo si myslet, že nám se nic podobného nemůže stát. Není to pravda. Mnohdy se obětí stávají lidé sebevědomí, do kterých by jsme to nikdy neřekli. Důležité je, aby se co nejvíce zredukovali situace ve kterých k šikaně dochází, a to zajištěním osvěty. Lidé musí být informování, co šikana znamená, jak se proti ní bránit, jak bránit své okolí, musí být zajištěna bezpečnost lidí na ulicích, ve školách a jinde. Pedagogičtí pracovníci a lidé ve vedoucích funkcích by se školit na jednání s obětmi i agresory. Nejdůležitějším krokem je prevence, jelikož některé šrámy na duši se již nikdy nezahojí.

Simona Březinová

zdroj:
Stéphane Bourcet, Isabelle Gravillonová- Šikana ve škole, na ulici, doma

Recenze knihy Můj šéf, můj nepřítel

Pavel Beňo : Můj šéf, můj nepřítel

Pavel Beňo je psycholog s klinickou a poradenskou praxí, který se věnuje především vztahům mezi lidmi na pracovišti (tzv. organizační psychologií).

Jak již název napovídá, jedná se knihu o nevhodném chování a jednání mezi lidmi na pracovišti ať už mezi samotnými zaměstnanci, tak mezi podřízeným a jeho nadřízeným (mobbing a bossing).

Kniha se dobře čte, informace jsou podány srozumitelně a jasně, cizí a odborné názvy bývají objasněny v závorce za takovýmto slovem.
Kniha obsahuje 23 kapitol z nich každá nese svůj název, který charakterizuje konkrétní problém v ní řešený. Pod názvem kapitoly se objevuje nějaké moudro, přísloví, úryvek od známého spisovatele nebo samotného autora knihy. Na začátku každé kapitoly najdeme pár vět o jejím obsahu. Na konci kapitoly je shrnutí nejduležitějších informací a poznatků. Seznam všech kapitol na počátku velmi usnadňuje orientaci v knize.
Na konec knihy autor vložil 11 příloh, rejstřík cizích a odborných názvů seřazený podle abecedy a seznam českých, anglických, německých a italských webových stránek řešících stejná témata.
V knize je obsaženo hodně příběhů ze života, které autor nashromáždil během své letité praxe z dopisů nebo vyprávění svých pacientů, kteří šikanu na pracovišti zažili na vlastní kůži.

Hned na začátku knihy autor vysvětluje nejdůležitější pojmy ( bossing, mobbing...), které se v knize často opakují, snaží se nastínit, jak by mělo vypadat ideální pracovní prostředí a vztahy mezi pracovníky při výkonu povolání. Dodává však, že díky dnešní situaci na trhu práce, žebříčku hodnot lidí, vlastnostmi zaměstnanců, organizací firem, hierarchii a dalším aspektům je ideál pouze utopií.
Dále se zaobírá otázkou, proč se inteligentní lidé mezi sebou navzájem napadají a znepříjemňují si pobyt v práci. Tuto otázku se snaží obrazně vysvětlit na příkladech ze říše zvířat (například na hejnu slepic či stádu koní). Říká, že i mezi zvířaty existuje nějaká hierarchie, podle níž se rozdělují role, práva a povinnosti, stejně tak jako u lidí. Některá zvířata mají právo řídit zbytek skupiny, dříve se nakrmit atd. Autor však dodává, že povýšenost u lidí není stejně přirozená jako u zvířat, jelikož člověk je inteligentnější bytost, která se neřídí jen svou přirozeností a pudy. Podobnost se zvířaty máme i co se týče teritoriality. Každý si chrání své ,,území“ a nechce vpustit žádného vetřelce.

Další kapitoly se věnují pojmu agrese, agresivita, zjistíme zde, jak vůbec vzniká a co ji vyvolává, že existuje agresivita vrozená, ale také získaná, v jaké části mozku se nachází řídíci centrum pro lidské chování, proč jsou muži agresivnější něž ženy. Důležitý poznatek je, že agrese vzniká také v důsledku frustrace. Autor také píše o tzv.skupinové agresi, kdy se k šikanování připojí i člověk, který ji jinak odsuzuje nebo by jí sám nebyl schopen.

Kniha pokračuje kapitolou Čtyři vývojové fáze mobbingu, ze které se dozvídáme, že se mobbing postupně vyvíjí, kde je hranice mezi nevinným žertem a terorem, jak vůbec šikana začíná (nevyřešený konflikt), dále je zde popis situace, kdy si oběť stěžuje nadřízenému a ten to ignoruje nebo se dokonce ze strachu ze svých podřízených k teroru připojí. Na toto navazuje článek popisující, co se s obětí děje po psychické stránce, existenční problémy, které můžou nastat (ztráta práce, ovlivnění vztahu v rodině a mezi blízkými).

Část knihy je věnována specifickému druhu šikany- bossingu. Zde se rozebírají obavy, které přimějí vedoucího pracovníka k tomu, aby se dopustil nepřípustného jednání na svém podřízeném a několik typů klasických bosserů. Zdůrazňuje se také, že mnohdy se důvodem stávají osobní problémy, které s prací vůbec nesouvisí. V následujícím článku se rozebírá problém vlivu mobbingu a bossingu na činnost ve firmě. Ze statistik vyplývá, že ve firmě, která zaměstnává lidi, kteří podali tzv. vnitřní výpověď (fyzicky ve firmě pracují, do zaměstnání dochází, ale psychicky je chod firmy vůbec nezajímá, nechtějí se angažovat atd.) dochází k mnohem menším obratům, přichází tak o miliony a mnohdy to může vést k jejímu bankrotu. Autor tedy vyzdvihuje nutnost školení vedoucích pracovníků. Říká, že dobrý šéf musí splňovat určitá kritéria. Musí být profesionální (mít dostatečnou odbornost, zájem o prosperitu firmy,věnovat se své práci jak nejlépe umí) a mít autoritu (přirozenou a ne vynucenou násilím).

Ke konci knihy se objevují rady, jak se bránit případné budoucí šikaně, jak postupovat pokud se někdo na nás snaží dopouštět agresivního chování. Autor říká, že důležité je nepodlehnout, že napadená osoba se nesmí vzdát, podvolit se a nechat se tyranizovat. Jen na ní je rozhodnutí, jestli práci opustí nebo zůstane a bude bojovat. Důležité v boji je najít si spojence a vytvořit si nějakou strategii, jak postupovat. Osoby, které jsou obětí mobbingu nebo bossingu, a snaží se proti tomu něco udělat, nesmí zapomenout, že bez důkazů nikdy žádnou šikanu nedokážou. Proto je důležité schovávat si veškeré dokumenty, které by mohli vést k dopadení agresorů, zapisovat si veškeré nepříjemné situace, ke kterým došlo, a to co nejpodrobněji (datum...). Výhodou oběti je také pokud zná všechna svá práva vyplývající ze zákona (ústava, zákoník práce, trestní zákoník...).

Podle mého mínění je nejzajímavější částí knihy 11 příloh na konci.
Přílohy:
Příloha č.1- Petice za produktivní vedení a férové vztahy na pracovišti
Příloha č.2- Seznam pozitivních a negativních pocitů, které můžeme během práce zažít (jde o to nahradit negativní emoce těmi pozitivními)
Příloha č.3- Seznam jednání, které lze považovat za mobbing či bossing (s poznámkou, že toto jednání se delší dobu opakuje),
Příloha č.4- Test, který by měl člověku pomoci zjisti, jestli je skutečně obětí mobbingu.
Příloha č.5- Rady jak se chovat, jak komunikovat, jak vystupovat aby se člověk nestal snadnou obětí mobbingu
Příloha č.6- 2 příklady pracovního řádu, který má zajistit dobré mezilidské vztahy na pracovišti
Příloha č.7- Test pro vedoucího, jehož úkolem je zjistit, jestli je právě on osobou, která má vystupovat ve funkci nadřízeného
Příloha č.8- Výsledky testu ve kterém se posuzuje autorita manažera (jednou jde o sebehodnocení, podruhé o mínění jiné osoby)
Příloha č.9- Ustanovení a morální hodnoty jedné německé firmy
Příloha č.10-Kontakty na organizace řešící vztahy na pracovišti
Příloha č. 11- Právní normy ČR uplatnitelné v boji proti mobbingu


Simona Březinová

shrnutí německy psaných odborných článků

Odborné články týkající se problematiky šikany psané v německém jazyce jsou těm česky psaným velmi podobné. Jejich úkolem je vysvětlit, co to vůbec šikana a agrese je, jaké jednání již můžeme za šikanu považovat. Také popisují osobu agresora a jeho důvody k týrání, typické vlastnosti oběťi a rizikové faktory a situace, při kterých je větší nebezpečí, že k agresi může dojít (vyzívavý styl oblékání).
Poskytují rady, jak se v případě zjištění šikany na jiných osobách zachovat, jestli je nutné událost nahlásit, jak se má zachovat oběť a její rodiče či pedagogičtí pracovníci. Nalezneme zde také přehledy různých psychických stavů a nemocí, které můžou oběť šikany postihnout, a kontakty na odborníky, kteří nám s léčbou psychických problémů nebo proti možnému budoucímu zhoršení stavu mohou pomoci či poskytnout různé rady, jak případnému opakování předejít.
Pojmem, který se více vyskytuje v cizojazyčných časopisech nebo na internetu, je kyberšikana (tedy šikana, která je zprostředkována pomocí moderní elektroniky, a tím zajišťuje agresorovi, který vystupuje anonymně nebo pod pseudonymem, bezpečí). Důvodem je možná to, že do České republiky přišli moderní komunikační přístroje s několikaletým zpožděním oproti více vyspělým státům, a proto není problematika kyberšikany ještě tak moc známa.
Německy psané odborné články se oproti těm českým zabývají více šikanou dospělých než šikanou mezi dětmi např. ve školách. To znamená, že více řeší problémy a konflikty, které nastávají mezi dospělými, většinou na pracovišti. Autoři článků rozebírají jak je možné, že rozumní lidé si navzájem škodí a znepříjemňují život. Řeší co dospělé vede k šikaně spolupracovníků, nadřízených či podřízených. Často je v článcích používáno cizích výrazů jako mobbing (šikana spolupracovníků), bossing (šikana podřízeného nadřízeným), chairing (šikana nadřízeného ze strany podřízených) a mnoha dalších. Mnohdy je na příkladech ze života popisováno, jak se šikana dospělého může od maličkostí jako je rádoby vtipná poznámka, schovávání psacích potřeb, poslání neslušného emailu stupňovat až do takové míry, že je pro šikanovaného neúnosná. Sexuální obtěžování, které se týká převážně žen, neproveditelné úkoly, fyzické napadání, psychický teror, ignorace a jiné hrubé tyranizování můžou a často vedou k ovlivnění psychiky oběti. Ty potom trpí psychickými problémy, mají strach docházet do práce, vyhýbají se lidem a tak dále. Toto všechno může vést k existenčním problémům, ztrátě povolání, psychickému zhroucení a dokonce k sebevraždě.
V německých článcích se objevují různé statistiky, ze kterých vyplývá v jakých pracovních prostředích nejčastěji k šikaně dochází, jestli je častější mobbing či bossing, jestli je více obětí a agresorů mezi muži nebo ženami, kolik procent šikanovaných obtěžování nahlásí, kolik je postiženo dlouhodobými psychickými problémy, jaké jsou nejčastějsí formy šikany a mnoho jiných zajímavých čísel.
Některé články jsou zaměřeny spíše na právní stránku problematiky šikany. V nich se potom řeší, jaké jednání proti postiženému je již nezákonné a tedy trestné. Zjistíme také jaké právní kroky může oběť učinit, aby se bránila a zabránila agresorovi dalšímu tyranizování. V těchto článcích bývají úryvky z ústavy státu, výčet základních lidských práv.
Německé články jsou dle mého názoru poměrně dobře zpracovány, ale v česky psaných nalezneme více podrobnějších informací, hlavně co se týče sexuálních agresí a dětské šikany.

Simona Březinová

Shrnutí česky psaných odborných článků

Česky psané odborné články zabývající se šikanou a agresí obsahují většinou obecné ale velmi důležité informace týkající se této problematiky. Nalezneme v nich vysvětlení samotného pojmu šikana a mnohdy i definice pojmů vztahujících se k tomuto tématu. Autoři na situacích ze života ukazují, co je pouze dětské pošťuchování mezi sebou nebo plácnutí přes zadek dítěte rodičem, a co už překročilo hranici a jedná se tedy o šikanování.
Dále je zde popsáno, co vede agresora k šikanování jiných osob a to z hledisek psychických (popisy projevů psychických nemocí) i sociálních (strach ze ztráty svého postavení, upevňování pozice a mnoho dalších). Pozornost je také věnována oběti, autoři zde poukazují na typické rysy a vlastnosti oběti, jednání a chování, kterým k sobě agresora lákají.
V odborných článcích se můžeme dočíst o různých druzích šikany. Bývá rozdělena na šikanu fyzickou, kdy dochází k bití, omezování v pohybu, obětem může být odpíráno jídlo a tekutiny, sexuální agrese a jiné, psychickou šikanu, která poškozuje člověka především na psychice. Tento druh zahrnuje vydírání, vyhrožování, ponižování, zastrašování, poškozování věcí, nadávání atd. Možná je také kombinace psychické a fyzické šikany. Šikana se samozřejmě může vyvíjet a většinou tomu tak i je.
Česky psané odborné články se zaměřují převážně na šikanu páchanou na dětech a dospívajících. Věnují se šikaně páchané mezi žáky na školách, v zájmových kroužcích, v dětských domovech a výchovných ústavech, ale také takovou, která se odehrává mezi dítětem a dospělým. Například sexuální obtěžování či znásilnění dětí neznámým člověkem nebo rodinným příslušníkem či blízkým, je poměrně častým obsahem článků. Méně se již píše o šikaně mezi dospělými.
V článcích se nachází pokyny pro šikanované nebo jejich rodiče a pedagogy o tom, jak se chovat, jestliže k šikanování u našeho blízkého dochází, jak se v takové situaci bránit, jestli je nutné vyhledat odbornou pomoc. Někdy jsou zveřejněny kontakty na psychology, psychiatry či organizace s vyškolenými pracovníky, kteří se léčbou psychických problémů vzniklých šikanováním zabývají. Autoři nezapomínají ani na důležitost prevence a minimalizace šikany, a proto radí, jak šikaně jako možná budoucí oběť předcházet, jak chránit své dítě a trestat zjištěnou šikanu. Někdy se také řeší otázka zda má oběť, rodič, pedagog či osoba, která zjistila nebo byla svědkem šikany, celou záležitost nahlásit na policii.
Články většinou publikují odborníci na problematiku šikany, tedy psychologové, psychiatři, pedagogové, výchovní pracovníci, kteří mají jak teoretické znalosti tak i praktické zkušenosti. Používají v nich odbornou terminologii, kterou lidé běžně znají a používají. Články jsou určeny jak odborné tak i laické veřejnosti a jsou publikovány v časopisech a na internetu. Bývají doplněny o fotografie či doporučenou literaturu pro zájemce, kteří by se chtěli o danné téma více zajímat.

Simona Březinová

anotace na německy psané internetové stránky

Internetové stránky http://de.wikipedia.org/wiki/Cyber-Mobbing, které jsou psané v německém jazyce, se zabývají moderním druhem šikany- kyberšikanou ( z cizího jazyka: Cyber-Mobbing, Cyber-Bullying, Cyber-Stalking). Hned na začátku stránky je jasně a stručně vysvětleno, co kyberšikana je. Dále jsou zde vyjmenovány elektronické přístoje, jejichž prostřednictvím k obtěžování oběti dochází. Následuje přehled toho, co se za šikanu považuje: nevhodné kontaktování, vyhrožování, napadání či zesměšňování ( pomocí SMS, emailů atd.) nebo jde o jednání, které se děje za zády napadaného ( zveřejňování fotek a videozáznamů, kritika a jiné). Důraz se klade také na psychické následky, které toto chování způsobuje, a obtížnost jejich léčby. Následující rozsáhlý odstavec vysvětluje, proč agresory jsou většinou mladí lidé a oběťmi často učitelé a profesoři. Ve stejném odstavci se rozebírá výhoda kyberšikany. Agresor vystupuje pod pseudonymem, pátrání po něm je tedy velmi obtížné, a navíc svoboda mínění a projevu patří mezi neodepřitelná základní lidská práva. Ze stránek se také dozvíme o boji některých států ( Velká Británie, USA, Jižní Korea) proti kyberšikaně. Nové zákony vznikají i z důvodu rozšiřování pornografie s dětmi a mladistvími. Stránky obsahují i množství externích odkazů, které se zabývají stejnou problematikou. Negativně můžeme hodnotit jen grafiku stránek, chybějící údaje o autorovi a seznam literatury.



Německy psané internetové stránky www.mobbing-help.de patří mezi nejlepší stránky týkající se šikanou na pracovišti se kterými jsem se setkala. Jsou obsáhlé a přitom přehledné a srozumitelné. Na úvodní straně najdeme slovo autora, který zde vysvětluje, proč je důležité se šikanou dospělých zabývat, důvody které ho k vytvoření stránek vedly a co na nich nalezneme. Jedná se vlastně o fórum určené pro širokou veřejnost. První odkaz obsahuje 45 úkonů, kterými mobber šikanuje svou oběť, rozdělených do 3 skupin: útoky na zdraví ( sexuální obtěžování, nucení k nebezpečné práci atd.), útoky na sociální vztahy ( ignorace, zesměšňování atd.), znemožňování pracovních povinností a možnosti účastnit se dění. Další odkaz se věnuje šikaně ze strany nadřízeného (bossingu), uvádí se zde důvody šéfa vedoucí k tomuto jednání ( upevnění pozice, ukazování své navýšenosti, skrývání nedostatků, strach ze ztráty své pozice nebo z výsměchu od podřízených. Následující dva články rozebírají psychické a fyzické problémy, které se u obětí objevují ( bolesti hlavy, žaludku, neurózy, deprese, pocity méněcenosti a nepotřebnosti) a jejich vliv na společenský život. Píše se zde o strachu z lidí, nepříjemnostem v rodině, mezi přáteli a blízkými, izolaci, ztrátě povolání. Velmi kladně bych hodnotila přehled práv oběti ( např.: všichni lidé jsou si rovni, muži a ženy jsou rovnocenní...) a rady jak se bránit ( všechny křivdy si zapisovat, vyhledat pomoc...). Stránky jsou ukončeny příběhy lidí, kteří mobbing nebo bossing zažili.

Simona Březinová

anotace na česky psané internetové stránky

Na internetových stránkách http://sikana.i-extra.net/ nalezneme spoustu užitečných rad a informací o šikaně, která se týká dětí, dospívajících i dospělých lidí. V úvodu se dozvíme obecné informace o této problematice. Pod úvodem jsou vystaveny různé rubriky. V rubrice mobbing, bossing- šikana na pracovišti jsou vysvětleny pojmy mobbing a bossing, jsou zde nastíněny cíle agresora, příčiny a následky šikany a rady, jak se bránit. Další rubrika s názvem syndrom CAN je definice tohoto pojmu ( pozn.: syndrom týraného, zneužívaného a zanedbaného dítěte). V následující sekci si můžeme přečíst o vzniku samotného pojmu šikana a několik různých definic od známých psychologů, psychiatrů a autorů odborných knih (např.: Říčan, Kolář, …). Velmi zajímavá a podle mého názoru dobře zpracovaná je rubrika o domácím násilí. Je zde vymezení pojmu domácí násilí, znaky podle kterých ho poznáme, vysvětlení různých druhů domácího násilý ( psychické, fyzické, sexuální, ekonomické a kombinované) a rady jak mu zamezit. Další rubriky jsou věnovány poruchám chování a poruchám osobnosti. Zde jsou vysvětleny různé cizí názvy a pojmy, které mají spojitost se šikanou, z jakých důvodů poruchy vznikají a co je ovlivňuje (např.: geneticky danné indispozice, výchova...) a dále je zde podrobně rozebrána problematika lži, útěku, toulání a loupeže. Poslední článek se týká řešení šikany, pokud k ní již došlo, a její minimalizace. Je zde uvedeno mnoho rad pro rodiče i pedagogy. Stránka není po grafické stránce nijak zvláštní, ale po obsahové stránce je velmi kvalitní. Nalezneme zde informace o jejich autorovi, kontakt na něj a samozřejmě je zde možnost přidat komentář.


Česky psaná internetová stránka http://proti-sikane.cz se zabývá v dnešní době velmi aktuálním a přitom poměrně málo diskutovaným tématem a to kyberšikanou (druh šikany, kdy je využíváno elektronických prostředků- počítače, telefonu, mobilního telefonu). Na stránkách nalezneme vysvětlení jednotlivých pojmů šikana a kyberšikana. Dále je zde pěkné a přehledné srovnání těchto pojmů, jsou zde popsány rozdíly mezi nimi. V rubrice jak se bránit kyberšikaně nalezneme rady, jak máme postupovat pokud se na nás někdo kyberšikany dopouští. Stránky jsou pěkně graficky zpracovány, jsou hezky barevné a přehledné. Určeny jsou převážně pro laickou veřejnost, proto se zde nevyskytuje mnoho cizích slov nebo odborných výrazů. Na stránkách se také nachází odkazy na jiné české i zahraniční weby, které se zaobírají stejným tématem. Tyto stránky mají přátelské weby, na kterých se dá najít spoustu jiných a důležitých informací ohledně šikany a kyberšikany, jejich řešení a kontakty na organizace, které se na tuto problematiku specializují. Návštěvník těchto stránek se může zúčastnit ankety a soutěží nebo vyzkoušet lehký znalostní test. Na stránce je zveřejněn kontakt na online poradnu, na kterou se může oběť šikany, učitel nebo rodiče v případě potřeby obrátit s prosbou o pomoc či radu.

Simona Březinová

Shrnutí německých odborných článků

Odborné články týkající se šikany nám pomáhají lépe se orientovat v dané problematice. Poskytují a uvádějí důležité informace, rady, pokyny i možnosti, jak se poradit s vynikajícími odborníky a specialisty. Některé specializované články uvádějí i konkrétní případy ze života. Jak oběť šikanu prožívala, jak pomohla škola a rodiče či odborníci, poradny a zařízení k tomu určené. Myslím si, že německé odborné články jsou celkově méně obsáhlé než české. V těch jsem našla více údajů a informací. Nejčastěji se na internetu objevují články týkající se mobbingu. Na webu se nacházejí jak úryvky o šikaně na pracovišti, tak i šikaně ve školních lavicích. Tento termín se na německých stránkách moc nerozlišuje a často splývá. Články týkající se ubližování dětí uvádějí např. důvody, proč se dítě straní kolektivu, proč nechce chodit do školy, jak se vyrovnává s tím, že je terčem výsměšků a nadávek apod. Na některých stránkách můžeme najít dobré kontakty na odborníky a poradit se s nimi. Jinde lze nalézt ankety, do kterých se mohou weboví čtenáři zapojit a hlasovat na aktuální otázku. Je také možné se zapojit se do chatu, probírat témata a uvádět vlastní zážitky, prožitky a názory se šikanou spojené. Šikana na pracovišti je také velmi závažným problémem. Nadřízený, většinou to bývá muž psychicky týká a ubližuje podřízeného člověka. Články často nabízejí řešení, jak takovýto problém řešit. I když to určitě není jednoduchá záležitost. Webové články uvádějí, že nadřízený agresor může podřízené oběti závidět například aktivitu, vyšší pracovní nasazení, kreativitu či oblíbenost v kolektivu. Situace je ale složitá. Nadřízený má moc a to je v dnešní době velmi zásadní věc. Řešením může být obrácení se na nadřízeného nadřízeného, na člověka s ještě vyšším pracovním postavením. Někdy se ale situace stejně nevyřeší a problém stále přetrvává.

Soňa Sedláčková